Třetí turnus letní školky začal tradičně, proběhlo vzájemné seznámení všech dětí i průvodců, i seznámení se zázemím a areálem lesní školky Berounky a první společné vítání. Poté nás již čekalo první putování za krásami okolí. Vyrazili jsme k řece a hned po cestě nás čekalo první dobrodružství. U cesty k řece spadl strom a pan Klika ho pomocí motorové pily odstraňoval. Lída se u něj ujistila, zda můžeme bezpečně projít. Řekl, abychom neotáleli, ale projít můžeme. Bylo to jako cesta džunglí. U řeky jsme si rozložili deky a rozběhla se zde různá zábava. Někdo chytal kobylky a sarančata a pozoroval je v kalíšcích s lupami, někdo chytal pavouky nebo brouky. Někdo jen pozoroval řeku a někdo se vydal k Dračí skále a tam lezl po svahu. Následoval návrat na oběd a po něm odpočinek venku na dekách s veselými příběhy o Meluzíně Severýně. Odpoledne si každý mohl vyrobit první památku na letošní letní školku, zdobený kamínek. Tato výtvarná činnost některé děti tolik bavila, že se jí věnovaly znovu a znovu prakticky po celý týden.

V úterý nás osvěžil mírný deštík. Některé děti s radostí vytáhly gumovky a vrhly se ráno na hrátky v blátě na našem blátivém kopečku. Liduška nám přinesla svou krásnou sbírku nerostů k prohlédnutí a dopoledne jsme vyrazili prohlédnout si ještě další, na výstavu v kostele sv. Máří Magdalény. Než jsme se do Slamáčku vrátili, po cestě jsme zazpívali Mluvícímu stromu a sluníčko už zase vysvitlo. Odpoledne si dvojice kamarádů mohli vyzkoušet výrobu náramku přátelství.

Středa měla být velikým vrcholem tábora a také byla. Přijela za námi totiž vážená návštěva, z Jihočeské univerzity za námi přijeli entomologové a přivezli si s sebou celou mobilní laboratoř. Celé dopoledne jsme lovili a pozorovali hmyz na všech možných místech za pomocí všemožných vědeckých pomůcek. Byli jsme nejprve na louce, pak u rybníka, u potoka, a nakonec i v řece. Nebyla otázka ohledně hmyzích úlovků, kterou by naši hosté nedokázali zodpovědět. Bylo to vážně úžasné a moc jim za tenhle veliký zážitek děkujeme a také za pomůcky, které věnovali naší školce, aby mohla podobná bádání podnikat častěji. Odpoledne jsme se potěšili dobrou muzikou se spoustou hudebních nástrojů.

Ve čtvrtek jsme konečně podnikli větší putování. Sbalili jsme svačinky, vodu a mýdlo do vozíčku a vyrazili. Děti se po cestě učily spolupracovat při řízení a tlačení vozíku. Protože jsme mezi sebou měli kluky, kteří náš vozíček už znají, za nedlouho byly děti bezvadně sehrané. Stanoviště jsme rozložili u Lesní posilovny. Na dekách se vyráběli šperky z přírodnin posbíraných po cestě a poblíž se podél lana mohla procházet slepá stezka. Po svačině následovala cesta k řece a tam koupání. Kdo nebyl jistý plavec skotačil s Verčou u břehu, odvážní a zdatní se vydali s Lídou i k proudu. Odpoledne po příjemném odpočinku v chládku Slamáčku začalo vyrábění vážek z nažek javoru a holčičky se s chutí vrhly do malby anilinkami.

Závěr tábora byl s plnou parádou. Od rána se vyrábělo, aby si každý měl šanci dodělat, co předchozí dny nestihl. Nově přibylo vyrábění indiánské čelenky. Při putování jsme navštívili Dubový háj a Skřítkovský domeček. Odpoledne jsme se společně už po obědě rozloučili a poděkovali si za báječný týden plný legrace a zážitků. A nakonec, v pátek žádný odpočinek, abychom si pořádně pohráli. Poslední hry v blátivé kuchyňce, poslední pomazlení s morčátky, rozloučení s kamarády a letní školka byla ta tam. Veronika Peckertová