A máme zde poslední měsíc roku a také čas Adventu. Začátkem měsíce nás čekalo rozjímání nad dobrými a zlými skutky, což završil příchod Mikuláše do školky, jehož doprovází právě ztělesnění dobra a zla- čert a anděl. Děti postupně v doprovodu rodičů předstupují před Mikuláše, aby vyslechly jeho slova, přednesly mu báseň či zazpívaly písničku a dostaly zaslouženou odměnu.
Tento zážitek si později připomínají při výtvarné výchově zaměřené na uvedené postavy, nebo jej vyprávějí svým prarodičům či kamarádům. A čerta – toho se prý nikdo ani trochu nebál.
9.prosince napadlo pár cm sněhu, a tak si děti do školky s nadšením hned dovezly ježdíky a boby, bohužel ale po třech dnech již nebylo po sněhu ani památky, a tak jsme si museli hledat jinou zábavu. Tu jsme našli například u „Skřítkovského domečku“, kde bylo pokáceno a ponecháno na místě pokácení mnoho stromů. Byly to smrky, dlouhé rovné kmeny, po kterých se dalo chodit jako po kladině, nebo lézt po čtyřech mírně do kopce, podlézat či přeskakovat. Hlavně se moc nezamotat do hustých větví. A ve školce děti namísto po sněhu jezdily po blátě na různých mísách a hrncích. Jejich vynalézavost je někdy obdivuhodná.
Víkend po Mikuláši se konala ve školce Zimní slavnost. Z důvodu kovidových opatření byla mnohem komornější než za dřívějších časů, a opět spíše putovní než setkávací, s několika zastaveními a úkoly po cestě. Jejím zpestřením byla ukázka kovářského řemesla, probíhající během celého dne na parkovišti před školkou.
Svíčky jsme využili při různých pokusech, nebo hraní stínového divadla, nebo jsme plamínek jen tak pozorovali a přitom se těšili na Vánoce a příchod Ježíška. Někdy jsme hráli vánoční pexeso, jindy tvořili vánoční přáníčka, papírové vánoční hvězdy nebo zkoušeli některé vánoční zvyky – krájení jablíčka, házení střevícem. Četli jsme příběh o tom „Jak pejsek a kočička slavily Vánoce“, a vyprávěli si, jak se slavíme Vánoce doma. Štědrý den se již blížil, ale s ním i poslední školkový den před vánočními prázdninami.
Tento poslední den již tradičně trávíme na faře v Dýšiné. Všichni se zde vejdeme k jednomu velkému stolu, navzájem ochutnáváme z domovů donesená vánoční cukroví, máme možnost zahrát si zde na piano, sklouznout se na klouzačce, ale hlavně se každý rok vydáváme v doprovodu místního pana faráře na návštěvu nedalekého kostela, kde na nás čeká betlém, svátečně duchovní atmosféra a pro odvážné také výstup po úzkém točitém schodišti do vyšších pater kostela. Po společném obědě na faře se pak některé děti vydaly na odpočinek, jiné zlákalo adventní vyrábění a úplně na závěr všechny, včetně přijíždějících rodičů, čekal ohýnek na dvoře, zpívání vánočních koled v doprovodu hudebních nástrojů, malé pohoštění, odlévání olova, předávání si dárečků, loučení a přání si do nového roku.
Bc. Alžběta Kalinová