maminka Miroslava – zdravotní sestra, tatínek Daniel – kriminalistický technik, Policie
Nás i našeho syna oslovil zkušební den, pracují tu lidé, kteří jsou na správném místě. Lesní školka je v blízkém okolí našeho bydliště, v krásném – nám známém prostředí. Nejvíce se nám líbí individuální přístup, celkový přístup personálu k dětem (podobně se synem jednáme i doma) – vysvětlování situací, neodsuzování druhého, respektující přístup, empatie. Dobrá komunikace mezi průvodci a rodiči, vyslyšení názoru, vstřícnost, zapojení rodičů do chodu školky. Náš syn chodí ze školky domů spokojen a tudíž jsme spokojeni i my rodiče.
maminka Pavla – fyzioterapeutka
Podpora…Když mámy začnou tvořit lepší svět, tak je nic nezastaví. Aneb jak se vztyčenou hlavou a radostí se dá čelit výzvám. Když se mi narodila dcera, tak jsem byla ve městě, kde jsem nikoho neznala. Měla jsem za sebou život na ekofarmě, v meditačnim centru a život v Alpách. Najednou jsem byla uprostřed sídliště a moc si přála potkat lidi, který by byli spojení s něčím, co jsem milovala. Ekozahrady, svoboda, hliněnoslaměné domy, tvorba, víra ve změnu. A tak jsem se dostala na den otevřených dveří lesní školky Berounky, i když ještě Arianka ani nechodila. Bylo to pro mě osvěžující poslouchat příběh, jak žena, letuška díky své dceři se zdravotním problémem hledala cestu, jak vrátit své dceři zdraví. A tak vzniklo setkání Lenky s další výjimečnou ženou Maruškou, která měla zase své eko sny. Tohle setkání vytvořilo celodenní procházky s dětmi v lese. Přidali se další rodiče, děti a pak se přidal malý pozemek, na kterém postavili hliněnoslaměný domeček. A vznikla školka s permakulturní zahradou, ohništěm, pracovnou, altánem, s morčátky i kočkou. Vzniklo místo, kde školka dává možnost dětem být sami sebou, otužovat se, trávit většinu času venku, učí děti být si oporou, dává jim důvěru i jasné hranice. Přidali se skvělí průvodci i muži a školka je tak skvostem ve vesničce Druztová. O téhle školce a těchto lidech by se mělo psát všude. Sen není zadarmo, změna není zadarmo. Člověk potřebuje silnou vůli a jasný cíl. A umět při výzvách neztratit své srdce i svůj sen. Pamatuji si momenty, kdy přicházeli výzvy. Museli zbourat raketová kamna, která postavili ve slaměném domečku a koupit takové, které odpovídají ,,papírově“. Ale když nemáte peníze a ty správná stojí třeba sto tisíc, tak co uděláte? Celá školka se musela na nějakou dobu přestěhovat do jiného domu a hledat řešení. Semkli se všichni, udělala se sbírka a kamna stojí. Pamatuji si, jak se hledali síly na to, aby takováhle školka mohla jít do rejstříku. Nesmyslná nařízení, kterým školka čelila s hrdostí. Úředníci, kteří procházeli školkou, museli kroutit hlavou, že to jde vymyslet a nechat lesní školku takovou jaká je a přesto ji zařadit mezi oficiální školky. Nebylo to lehké. Vůbec. Ale školka v rejstříku je a je inspirací pro mnoho dalších lidí i školek. Školka Berounka je místem, kde jsou děti šťastné, prochází se po louce, lese, loví zajímavosti z řeky a rybníka, hrají na schovku v prostředí zříceniny Věžka, lezou po stromech, rozvíjí fantazii, učí se rozdělávat oheň, starat se o morčátka, hospodařit s vodou, držet jako kolektiv, umět říct svůj názor… A nás rodiče učí vystoupit z paradigmatu naší společnosti. Můžeme nechat dítě zablácené, protože zrovna objevuje, dát mu důvěru, když leze na strom, přestat se bát, když fouká a mrzne a jednoduše dítě lépe obléknout.Mráz ani déšť nevadí. Arianka po celou dobu školky nebyla nemocná. Nechtěla chodit domů a i dnes, když si může zvolit, kam chce jít, tak jdeme na procházku, kolem školky, kde to zná. Školku můžete podpořit třeba tím, že se podíváte, co potřebuje. Třeba to zrovna máte doma;) Jděte a realizujte své sny a to, kam vás srdce volá. Překážky se dají překonat, když se postavíte a hledáte cestu. Přinese to pak nejen splněný sen, ale i hrdost a sílu.
maminka Lenka – laborantka, tatínek – OSVČ – elektro:
Potřebovala jsem hodně narychlo nastoupit do práce a řešila jsem otázku, kam dát Aničku. Tehdy jí nebyly ještě tři roky. Líbilo se mi, že každé dítě má individuální přístup. Mohla jsem se na čemkoliv domluvit, např. jsem Andulku mohla do školky přivést dříve. Zvolila jsem lesní školu proto, že má Andulka ráda pobyt v přírodě a mohla být celý den venku. Neomezovaná časem, počasím.
Líbí se mi psaní deníku dítěte, individuální přístup učitelek, pobyt venku za každého počasí. Na dětech je vidět, že jsou šťastné.
tatínek Erik – archeolog, maminka Jůliana – absolventka evangelické teologie:
LMŠ Berounka nad jinými lesními školkami v oblasti vyniká zejména svým nejbližším okolím, jehož původní vesnický ráz spolu s jedinečně pestrou škálou krajinných stanovišť jí dodává zcela nenapodobitelný charakter, což je pro městské dítě něco mimořádného. Tomu napomáhá i odborné vedení, které je v obci organicky zapojeno a je s jejím ekosystémem stejně jako ekosystémem pole, lesa a luk sžité. Po roce a půl, kdy se školkou žijeme, stále znova vidíme její kouzla, která se zjevují s každým týdnem tak, jak je inspiruje koloběh přírody, jeho vztah k životu tvorů i člověka s jeho polo-zapomenutými tradicemi, z čehož všeho v postmoderním prostoru zůstává jen stín. To, co se zdálo samozřejmé v našich životech, je pro naše děti již třeba rekonstruovat, aby to mohlo figurovat v jejich hodnotovém žebříčku a v budoucnosti tohoto světa. Tento dospělácký úkol LMŠ Berounka svědomitě plní a děti to strašně baví.
maminka Alena – manažer marketingu, tatínek Martin – technik radiových technologií:
Líbí se nám příroda v obci a jejím okolí, krásné rozsáhlé lesy. Jsme rádi, že naše dítě mohlo trávit svůj čas v tak přirozeném a malebném prostředí. Toník miluje hrátky v přírodě, bagrování na písku, v lese a moc se mu líbilo putování s vozíkem. Byli jsme moc spokojeni s přístupem průvodců-učitelek, výchovnými postupy a s malým kolektivem, díky němuž byl Toník téměř jako v rodinném prostředí. Skvělá komunikace a péče, např. když jsme potřebovali rychle dítě vyzvednout a někam jet, byl připravený, věci sbalené a mohli jsme ihned vyrazit. Jindy jsme naopak mohli posedět a pohrát si ještě u vás nebo jít na místní hřiště (u našich dětí velmi oblíbené).
maminka Máša – sociální pracovnice, toho času na RD:
O školce jsme se dověděli od naší kamarádky, která nám zajišťovala také odvoz do školky. Po prvních návštěvách se nám tam líbilo, a nevybíraly jsme z více školek, prostě Polinka začala chodit tam, kde nám bylo hned dobře.
Mně se na školce líbí její záměr, myslím že pobyt venku na čerstvém vzduchu je jeden ze základních pilířů zdraví a přirozeného vztahu k přírodě, pohybu. Polince se líbilo ve školce, protože se tam děly věci, které ji oslovily, program byl vždy zajímavý, promyšlený a děti tam pobývaly rády.