Začátkem prosince jsme se konečně dočkali sněhu, jen škoda, že jej bylo tak málo a dlouho nevydržel. Ale i přesto se děti rozhodly, že si i těch pár milimetrů náležitě užijí a klouzaly se od altánku z kopečka po zadku, po zádech i po břiše, samostatně, po dvou i po třech, od svítání až do vítání.
Teploty se mnohdy pohybovaly kolem 0, proto jsme se často zahřívali u ohně či pohybem – různými honičkami či hrami jako Rybičky rybičky, Na vlka a ovečky nebo fotbálkem. Někdy jsme se i na dopolední svačinku zašli ohřát do Slamáčku a při té příležitosti jsme buď oslavili něčí narozeniny či vyráběli to, co by nešlo zvládnout v mrazu a rukavicích. Při procházkách jsme pozorovali led na hladině rybníka, omrzlé rostliny, jinovatku na pavučinách. Také jsme nasypali ptáčkům a dalším lesním zvířátkům kolem stromu v lese hromádky zrní, abychom jim v zimním čase trochu přilepšili.
Pár dní příchodem Mikuláše jsme si o něm vyprávěli příběh. Tentokrát Mikuláš do školky zavítal v sobotu, kde se s ním potkala jen část dětí (neboť ostatní navštívil v jejich domovech) a vzhledem ke stávajícím opatřením se s dětmi a jejich rodiči setkával jednotlivě. Kdo chtěl, mohl si před setkáním s ním na ohni upéci placku nebo si pohrát s kamarády. Někteří si ještě na poslední chvíli opakovali říkanky či písničky, které měli pro Mikuláše a jeho andělský a čertovský doprovod přichystané. Nenašel se nikdo, kdo by se bál před Mikuláše předstoupit, a dokonce se prý nikdo nebál ani čertů, přestože jeden vypadal opravdu strašidelně.
Po Mikuláši jsme se již začali těšit a připravovat na Vánoce. Vyráběli jsme svícínky (keramické jsme i glazovali), vánoční ozdoby, vánoční řetězy, učili jsme se i opakovali vánoční koledy. Během tohoto adventního času se také uskutečnila tradiční zimní školková slavnost. Bohužel se nejednalo o velké setkání, jak bývalo zvykem, ale vzhledem k okolnostem proběhlo spíše putovně. Nejprve se jednalo o malé putování vánoční spirálou, a poté větší – po fáborcích kolem rokle k řece a kolem potůčku, rybníka a pastvin zpět ke školce. Cestou si putující mohli vychutnat pár minut naprostého ticha na stanovišti u řeky, či si vyrobit lucerničku na poslední úsek cesty v altánku u hřbitova. Ve školce na děti čekal malý betlémek a na všechny malé občerstvení, oheň a dobrá nálada.
V posledních dnech před Vánoci jsme si připomněli příběh o Ježíškovi a poté jsme putovali lesem za Ježíškem k jesličkám a nesli jsme mu dary. Jiný den jsme si zase ze skořápek ořechů vyrobili lodičky se svíčkami a navštívili jsme hřbitov a kostel v Dýšiné, kde jsme si zazpívali koledu a prohlédli keramický betlém. A následně nás již čekal čas svátků a vánočních prázdnin, čas trávený zejména v rodinných kruzích.
Alžběta Kalinová